Hasiči Hlubočky od začátku do dneška

V roce 2025 slavíme 140. výročí založení hasičského sboru v Hlubočkách. Podle dosažitelných pramenů uvádíme v tomto článku hlavní události, které měly rozhodující vliv na vývoj našeho hasičského sboru.

Odnepaměti bylo posláním hasičských sborů chránit majetek spoluobčanů před požáry a tím zabránit vzniku nemalých škod způsobených zhoubným živlem. Při této příležitosti s úctou a vděčností vzpomínáme na ty členy našeho hasičského sboru, kteří tuto dobrovolnou činnost prováděli v minulosti, a vyjadřujeme díky a velké uznání všem současným členům našeho sboru, již pokračují v této záslužné a někdy nedoceněné práci pro své spoluobčany a celou společnost, ve smyslu starého přísloví: „Pomáhej bližnímu jako sobě samému.“

V letošním roce slaví požární ochrana v České republice své 161. narozeniny. Bylo to ve Velvarech, kde se občanům podařilo ustavit první český sbor dobrovolných hasičů, a tak začala historie hasičských a požárnických organizací na území našeho státu. Ovšem toto období a dnešek se nedají srovnat. Společné je jen poslání – bojovat proti požárům. Tehdejší úřady záměrně brzdily jakoukoli českou spolkovou činnost, což se odráželo i v rychlosti rozšiřování hasičských jednot.

Hlavním mezníkem v tomto hnutí byla 1. světová válka a vznik republiky. V této době byla provedena reorganizace dobrovolné hasičské jednoty, zlepšilo se vyzbrojování přes družstevní prodejny hasičských potřeb a výstroje. Na vesnicích a malých městech sehrály tyto jednoty důležitou úlohu také v rozvoji kulturního života a její masový a lidový charakter se ukázal nejlépe na pozadí historických událostí let 1939–1945, kdy se celá řada hasičů zapojila do boje proti fašismu za osvobození republiky.

Německé počátky

Je velká škoda, že se nepodařilo dochovat více dokladů o bohaté činnosti našich německých předchůdců. Svědčí o tom nejen několik fotografií, na kterých je velmi silná jednotka, jak do počtu, tak výzbrojí, ale také vyprávění žijících občanů. Nicméně jisté je, že v roce 1885 tehdejší ředitel hřebíkárny, Karl Lehr, založil hasičský spolek a došlo k ustavení dobrovolného hasičského sboru v Hlubočkách, většinou z občanů německé národnosti. Život zdejší jednoty a sboru byl vždy neodmyslitelně spjat se závodem Moravia a z toho pramenily i jeho dobré výsledky vzhledem k solidnímu technickému vybavení v každém jeho období.

Hasiči z hřebíkárny bývali pojmem mezi válkami a stejně tak se podařilo navázat na tyto tradice i v poválečné době. Byl utvořen Dobrovolný závodní požární sbor, do jehož vedení byl zvolen český starosta bratr Sedlický, velitel bratr Miloslav Lazar a celá řada dalších. Již v září 1945 založili v restauraci u pana Rostislava Jahna hasičský sbor a určili si vedení a program na příští období. Musela se doplnit výstroj a výzbroj a členové se připravili na zodpovědnou práci v hasičském sboru. Dá se konstatovat, že po zkušenostech z hasičských sborů ve svých předešlých domovech se vše rozběhlo a za krátký čas byla jednotka akceschopná a na dobré úrovni vycvičenosti, na čemž měl velký podíl tehdy již zkušenější bratr Miloslav Lazar. Pod jeho vedením byla brzy vycvičena jednotka, která se stala oporou vedení závodu nejen při ostraze továrny, ale i při plnění úkolů ve výrobě.

V roce 1947 došlo k ustavení Dobrovolného veřejného požárního sboru v Hlubočkách a někteří bratři, dosud aktivní v závodě, přešli do nově se rodící jednotky v obci. Po vzájemné dohodě jim byla předána část výzbroje, výstroje a techniky. Sbor byl doplněn novými mladými členy, kteří byli podrobeni intenzivnímu výcviku, takže k oslabení akceschopnosti sboru prakticky nedošlo. Po dvou letech hasiči z hřebíkárny požadovali vrácení inventáře zpět, protože vesnický sbor nevyvíjel náležitou činnost a prostředky, které jim byly svěřeny, ležely nevyužité.

V roce 1956 začíná bratr Pavlík prakticky vykonávat funkci velitele za bratra Ryšavého, který byl zvolen jako náhrada za odstoupivšího bratra Lazara z velitelské funkce. Tvoří se soutěžní družstvo, v němž se dlouho střídají a reprezentují jak mladší, tak i zkušení hasiči, a ti brzy začali dosahovat dobrých výsledků. Do činnosti sboru se zapojují také ženy, které od samého začátku spolupracují ve sboru v různých funkcích.

Bohatá činnost jak ve sboru, tak na poli kultury je dodržována pořádáním maškarních plesů a různých zábav jako česání ovoce, vinobraní, šibřinky, v měsíci květnu kácení máje, což byla velká sláva a velké umění bratrů v organizování kulturních akcí, které stojí obrovské úsilí každého, kdo chce pomoci.

První velké úspěchy v soutěžích

Dá se říci, že nástup do velmi úspěšných let byl po příchodu bratrů z vojenské základní služby v druhé polovině 60. let. V roce 1969 jsme vyhráli postupně okresní soutěž v Dubu na Moravě, krajskou ve Vsetíně a postoupili na národní v Praze na Strahově. Po velkém úsilí, jež se stalo vyvrcholením naší píle a snažení, kdy za dobrého vedení bratrů Pavlíka, Krátkého a Hráčka, se cvičilo třikrát, čtyřikrát v týdnu a družstvo se ocitlo na vrcholu s nejlepšími družstvy všech deseti krajů. V soutěži jsme po všech disciplínách obsadili šesté místo, ale i to je vcelku obrovský úspěch. Tak začalo velmi úspěšné tažení po soutěžích po celé Moravě a Slovensku. Začaly se vozit různé ceny, které zdobí naši klubovnu.

I nadále byla činnost sboru vedena ve všech oblastech k velmi úspěšné, pro nás tak charakteristické dobré práci. Každoročně se zúčastňujeme soutěží v okrese, ale i mimo něj, například od roku 1970 Hodonín, Rousínov, Vyškov, Brodské, Rýmařov, Veselí nad Moravou, Přáslavice či Všechovice.

V roce 1972 byla vyhlášena opět čtyři kola soutěže, kdy po vítězství v 1., 2 i 3. kole v Olomouci jedeme do Pardubic na mistrovství ČSR pod vedením velitele J. Pavlíka. Na této vrcholové soutěži jsme obsadili celkově 5. místo. I nadále se věnujeme této činnosti, protože to považujeme za nejlepší fyzickou přípravu a udržení kolektivu.

Je potřeba se zmínit také o různých akcích a pracích pro občany a společný užitek. To, že jsme dělali každý rok dětem kluziště, se stalo samozřejmostí. Prováděli jsme také proplachy kanálů, řešili různé havárie, zatopené sklepy, čištění studní, udržování vodních toků a potoků, úklid, údržbu techniky, výzbroje a výstroje a podobě. V této činnosti se pokračuje i nadále a je oceněna uznáním za příkladnou práci základní organizace i různými poděkováními od obce, okresu, kraje i ústředí.

Velká oprava i velké požáry

V roce 1976 vedení závodu, konkrétně ředitel pan Dofek, rozhodlo o generální opravě zbrojnice. Ta byla povedena svépomocí, přičemž odborné práce provedli řemeslníci závodu. Je o tom podrobná dokumentace, ale ve zkratce je potřeba se zmínit, že v září 1976 se začalo bourat a v únoru 1977 jsme se stěhovali zpět do zbrojnice. Bylo zajištěno náhradní umístění v teplárně a jednotka svoji činnost vůbec neomezila. Na opravě zbrojnice se odpracovalo 15 000 hodin, za což patří dík všem, kteří se na tomto podíleli, zvláště pánové Jarschel, Pavlovec a Jurečka po stránce zednické. Velmi dobrá spolupráce byla s panem Sotorníkem, požárním technikem závodu, který má velkou zásluhu na úspěších a veškerém dění sboru v této době.

Samozřejmostí jsou výjezdy k požárům a různým haváriím. Z velkých zásahů to byl požár hotelu v Hrubé Vodě, požár domu pana Siraka v Hrubé Vodě, požár hájenky Český les pana Plesníka a obrovský požár řetězárny v našem závodě v roce 1964. Spousta požárů vznikla při trati, když v době sucha projela parní lokomotiva. Vždy se dařilo poměrně dobře tyto zásahy zvládnout a nedošlo k vážnému zranění ani úmrtí.

Tato činnost se stabilizuje a bez problémů se naši činnost daří zvládat. Sbor je stále na vysoké úrovni ve všech oblastech. Pravidelným cvičením vždy v pondělí a někdy ve čtvrtek se členové zásahové jednotky zdokonalují, podrobují se výcviku a školení k ještě lepším znalostem. V roce 1985, když velitel pan Jan Pavlík po svém třicetiletém působení ve funkci ve svých 63 letech věku odstupuje z funkce velitele sboru, ujímá se velení sboru bratr Rostislav Jahn.

Porevoluční dění

V roce 1994, po odchodu velitele ze závodu, přebírá velení bratr Jančík, ale na činnosti se to neprojevuje. Cvičení se zúčastňuje v průměru 20 členů zásahové jednotky. Za tuto naši dlouholetou činnost nás SH ČMS v roce 1995 odměnilo Čestným praporem, což je nejvyšší vyznamenání, jaké lze sboru udělit. Je potěšující, že toto vyznamenání bylo první v okrese Olomouc a jedno z prvních udělených v České republice. A my jsme na to po právu pyšní.

V létě roku 1997 jsme zažili na Moravě povodně, jaké nepamatovali ani ti nejstarší z nás. Naše jednotka operovala v Olomouci a zanechala za sebou více než měsíc práce při pomoci v těch nejhůře zasažených oblastech. Začátek roku 1998 pro nás začal šťastně, protože jsme byli převedeni pod obec, včetně movitého i nemovitého majetku, zbrojnice i techniky, vše po finančním vyrovnání mezi obcí a novým majitelem bývalého závodu Moravia. Po letech stagnace se opět začalo investovat do vybavení naší jednotky. Na velitelské místo se opět vrátil Rostislav Jahn. Byli jsme určeni jako jednotka JPO II a vzhledem k legislativě se musíme neustále vzdělávat, protože nároky na činnost SDH neustále rostou. V roce 2000 vystřídal Antonína Pazderu na postu starosty sboru Vlastislav Jahn a došlo k obměně výboru. V polovině devadesátých let jsme navázali družbu s hasiči z rakouského Sierningu a s hasiči ze slovenských Topoľčianek. S oběma sbory udržujeme dobrý kontakt a při významných událostech se rádi setkáváme.

V dalších letech jsme jako jednotka nasazovaná v druhém sledu za Hasičským záchranným sborem zasahovali u několika velkých požárů. Namátkou šlo o obrovský požár lesa ve vojenském výcvikovém prostoru Libavá, který trval několik dní, požár skladu zeleniny v Holici, zažili jsme i víkend, během kterého jsme měli pět ostrých poplachů.

V roce 2002 se opakovaly povodně, tentokrát v Čechách. I během nich jsme přidali ruku k dílu a naše jednotka pomáhala lidem v nesnázích v Praze a u Terezína. V roce 2003 pak byl náš vozový park doplněný vozem CAS 32 – Tatra 148. I když jde o starší vozidlo z vojenské „úloženky“, v našem kopcovitém terénu byl tento vůz nepřekonatelný. Dnes je ale už za zenitem své slávy.

V roce 2009 došlo k další modernizaci zbrojnice z projektu ROP. Budova dostala elektricky ovládaná vrata, upravily se vnitřní prostory, výměna oken a vybudováno nové sociální zařízení.

Nová vozidla pro častější zásahy

I v této dekádě jsme jako spolek pořádali akce a obnovili tradici Hasičského plesu, který se stal v obci nejoblíbenější. Nadále jsme s družstvy mužů a žen objížděli řadu soutěží a účastnili se postupových soutěží, kdy družstvo žen v roce 2004 postoupilo až na mistrovství České republiky. Daří se i práce s mládeží a nejde jen o výsledky, kterých dosáhli, ale hlavně o to, že velká část tehdejších dětí pracuje ve sboru nejen jako hasiči, ale i jako vedoucí mládeže a funkcionáři. Hodně k tomu přispěla i možnost zapojit se do mezinárodní spolupráce, když jsme se účastnili každý rok hasičského tábora, nejčastěji v německém Narsdorfu, ale i u nás a v Polsku. Nadále spolupracujeme s rakouskými a slovenskými kolegy.

Začíná obnova vozového parku, v roce 2012 nahrazuje Renault Trafic nespolehlivý Citroen, v roce 2015 jsme získali částečnou dotaci na nový zásahový vůz Tatra 815, který nahradil náš Trambus, který již nesplňoval požadavky na výjezd jednotky JPO II. A nakonec v roce 2020 nahradil VW Crafter zastaralou Avii, na kterou máme všichni spoustu vzpomínek, hlavně z cest po soutěžích.

Počet výjezdů se zvyšuje i proto, že naše jednotka je předurčena i pro zásahy u dopravních nehod. Také ve vojenském prostoru došlo k několika požárům, které dosáhly mimořádného stupně.

Bohužel na funkci velitele došlo v letech 2010–2020 k turbulentním změnám, což není nikdy úplně dobré. Rostislava Jahna nahradil J. Bocek, což se neukázalo jako dobrá volba, toho po roce nahradil Vlastislav Jahn, ale na dvou židlích se sedět nedá a velení se ujal Petr Pazdera. Vše fungovalo dobře, avšak nespokojenost části jednotky vedla k tomu, že došlo k výměně velitele. Jednotky se ujal Ing. Jaroslav Navrátil, který ji vede doposud. Situace se stabilizovala i nově nastavenými pravidly, kdy do jednotky byli zařazeni pouze aktivní členové.

V roce 2020 přišel nechvalně známý covid a s ním utlumení běžné činnosti. Přesto jsme pomáhali se spoustou úkolů zadávaných jak z IZS, tak ze strany obce. Ke stinným stránkám té doby patří ztráta několika našich členů, kteří infekci podlehli. Čest jejich památce.

V roce 2020 došlo v rámci voleb ke změně výboru. Vlastislava Jahna nahradil na funkci starosty sboru Ing. Zbyněk Brázdil. Došlo k omlazení výboru, což se pozitivně odrazilo ve fungování sboru, kdy již není vše na bedrech jednoho člověka, ale práce se rozdělila mezi ostatní členy.

Moderní výbava a práce s dětmi

Spolupráce s obcí úspěšně pokračuje, krom techniky byla obměněna výstroj členů moderními přílbami, hasičskými obleky a botami, které patří do standardů HZS. Disponujeme autonomním elektrickým defibrilátorem, díky němuž jsme schopni poskytnout i rozšířenou první pomoc. Členové jednotky si neustále doplňují vzdělání a specializace. Daří se nám řešit problém strojníků, který limituje spoustu jednotek. Dnes máme 10 strojníků a po kurzu další 3 přibydou. Probíhá výcvik pilařů, nositelů dýchací techniky a mladší členové zvažují i velitelský kurz, což je jen dobře. Také jsme začali řešit krizové řízení, zatím v první fázi nakupujeme materiál pro případ mimořádné situace, připravuje se informovanost občanů a nácvik chování v těchto situacích.  

Ve sportu se daří družstvu žen, v letech 2022 a 2023 postup na MČR, muži se účastní pohárových soutěží častěji a věřím, že opět budou na výsluní v tomto sportu. Zvláště když mezi mladými hasiči jsou kluci jako Matyáš Hofírek, mistr ČR v jednotlivcích mladšího dorostu. Nesmím také zapomenout na mládež, pravidelní čtenáři si jistě vždy rádi přečtou informace, jak se mladým hasičům daří při jejich soutěžním úsilí. I v tvrdé konkurenci vzorně reprezentují hlubočské hasiče i obec, a to i na nejvyšší úrovni, na mistrovstvích České republiky. Za to patří také dík trenérům, kteří se jim bezvýhradně věnují a tráví s nimi mnoho času. Za všechny budu jmenovat Pavla Pazderu. Je to už neuvěřitelných 35 let, které věnuje práci s mládeží.

Také jsem rád, že máme zastoupení našich členů v Okresním sdružení hasičů, v němž zastávají své funkce ve výkonném výboru a radách. Je to nejenom přínosné pro náš sbor, ale také celému sdružení, největšímu spolku v ČR, kde tito lidé pomáhají organizovat akce na okresní a krajské úrovni.

Pevně věřím, že v blízké budoucnosti dojde ke stavbě víceúčelového domu, ve kterém bude i nová zbrojnice, že se podaří pozdvihnout cvičnou louku na adekvátní úroveň tak, aby se naši nejúspěšnější sportovci Hluboček měli kde připravovat na své boje o medaile, a že se podaří získávat nové členy do zásahové jednotky, protože dobrovolníků, kteří chtějí pracovat pro společnost, v Česku ubývá.

Velmi dobrá činnost po celé osmdesátileté období poválečné práce sboru je naší dobrou vizitkou. Všem, kteří se o to zasloužili, patří velké uznání a poděkování. Je potřeba dále poděkovat především obci Hlubočky a všem, kteří různě napomáhají naší činnosti. Důležité jsou také dobré vztahy s Hasičským záchranným sborem v Olomouci.

Chtěl bych popřát všem hasičům, ať se jim daří v jejich činnosti, zásahové, sportovní, spolkové a jiné. Ať mají radost ze svých úspěchů a aby to společnost ocenila. A hlavně ať se vždy ve zdraví vrátíme domů ke svým nejbližším. Bůh nám žehnej.

Zbyněk Brázdil, starosta SDH Hlubočky