Historie železářského průmyslu v Hlubočkách a Mariánském Údolí – 3. část
15. 7. 2025 | 5 min. čtení
Plníme slib z minulého příspěvku a pokračujeme v historii železáren tak, jak byla sepsána ke 100. výročí v roce 1930. Dnes se zaměříme na vznik továrny v Hlubočkách.
Průmyslová firma vznikla v roce 1854 jako c. k. privátní tovární společnosti pro výrobu strojových hřebíků a plechového zboží v Olomouci a založili ji J. C. Machanek, dr. Ignaz Machanek a Max Machanek st.
I. C. Machanek koupil Josefské hamry, opuštěné, malé hamry nad Hlubočkami, a zahájil v nich výrobu hřebíků do obuvi a řezaných plechových hřebíků za studena.
Byly to namáhavé začátky, zpočátku pouhé tápání a pokusy. Podnik malý co do rozsahu s nepatrnými pomocnými prostředky, a dokonce i pracovními silami. V zemi ještě nebylo potřebných strojů, a když byly dodány z Anglie, nebylo nikoho, kdo by tyto stroje obsluhoval. Z Anglie musel přijet mistr, který teprve naučil dělníky, jak zacházet se stroji. Tak se začalo vyrábět, ale v prvních letech výroby bylo jen dost výloh a starostí, zato nebylo ještě zisku.
Nelehký start
Když se v roce 1894 slavilo čtyřicetileté trvání hlubočské továrny a zároveň čtyřicetileté služební jubileum hlubočského ředitele Osvalda Machanka, líčil jeho bratr Ignác, předseda společnosti, svízelné začátky takto: „Tam kde se dnes zvedají rozsáhlé tovární a obytné domy, kde běží bez oddechu několik set strojů, stály tehdy jen staré Josefské hamry a nepatrná budova. V obci Hlubočkách nebylo jediného obchodu a dále v údolí nebylo ničeho, až na kořalku a chléb. A někdy nebylo ani chleba. Začalo se 6 prostředními stroji a ani s nimi si nevěděl rady tehdejší mistr, ale podnik rostl zvolna za nedostatku a starostí. A pak jsme prodělávali i na venek těžký boj. Čím více se vyrobilo, tím obtížnější bylo najíti pro výrobu odbyt.“
I. C. Machanek nedal se však zmást ve svých záměrech těžkostmi a obtížemi, ale vedl společně se svými syny výrobu, teprve zahájenou, k obchodnímu úspěchu. Konečně dosažený zisk byl věnován rozšíření továrny a předmětů výroby. Teď byly stanoveny další mety. Roku 1861 koupil I. C. Machanek zrušený závod v Mariánském Údolí a tím byl dán podklad pro další rozvoj. V roce 1870 byla firma zakcionována a přejmenována na Moravii, akciovou společnost pro průmysl železářského zboží a obchod v Hlubočkách a Mar. Údolí, Olomouc.
Výroba plechového zboží a stavebního kování byla přemístěna do Mariánského Údolí a při tom rozšířena, závod v Hlubočkách byl zařízen na speciální výrobu hřebíků a podkůvek. Pro výrobu plechových cvočků do bot (zvaných taksy) byly opatřeny nové stroje, jichž bylo začátkem osmdesátých let přes padesát. Hlubočská továrna byla prvním podnikem v rakouské říši, který vyráběl drátěnky, a prvním v Evropě, který vyráběl taksy. Úhrnem byly v továrně v této době 152 stroje. V roce 1900 byly změněny stroje na rychloběžné, v letech 1910–15 bylo postaveno zařízení pro samočinné zpracování válcovaného páskového železa. K výrobě podkůvek, se kterou se začalo již začátkem sedmdesátých let, se v této době používaly tři poloautomatické stroje, které formovaly a přizpůsobovaly podkůvky rukou. Pak se podkůvky vkládaly do malých lisů, kde byly do nich proraženy otvory. Od roku 1906 byly vyráběny podkůvky úplně samočinně na zvláštních strojích, které zhotovily vlastní dílny podle dosud získaných zkušeností.
Od roku 1888 byly vyráběny podešvové cvočky, od 1890 podkováky a cvikací cvoky, 1891 nýty, 1893 cvočky do horských bot s lalokovými hlavami, drátěnky do lepenky. Strojové rákosníky byly řezány a lisovány do roku 1885 na strojích pro plechové hřebíky a potom byly zbavovány křidélek na tzv. křídlových lisech. Tímto rokem počínaje byly vyráběny tyto hřebíky na zvláštních strojích samočinně a tyto stroje si zhotovila továrna sama. Hlubočky byly speciální továrnou na výrobu hřebíků s velikými hlavami a celá surovina (válcovaný drát, plechy, páskové železo), tedy žíhání, moření, tažení, válení za studena, se připravuje specializovaně v samé továrně.
Stejným krokem s rozšířením a zvýšením výroby byla také stavebně rozšiřována továrna, aby mohla vyhovět stoupajícím požadavkům. Hlubočské hřebíky byly známy tehdy nejen ve vlastní říši, ale také v cizině, byly uznávány za osvědčený výrobek a rozšiřovaly se ještě více rozmachem vývozu.
V následujících letech byly postaveny nebo rozšířeny: 1884 – nová továrna, rozšířená přístavbami v letech 1890, 1897, 1898; 1899 – elektrické osvětlení; 1901 – tažebna drátu a palírny, síně pro moření a klepání; 1903 – přístavba a rozšíření balírny s mechanickou dílnou; 1904 – stavba tiskárny a skladiště tiskového papíru; 1906 – nová vodní turbína s výkonem 150 hp; 1907 – skladiště drátu; 1910 – stavba kancelářské budovy a stolárny; 1911 – stavba továrny na výrobu taksů; 1912 – rozšíření továrny na výrobu taksů; 1920–21 – elektrifikace celého závodu; 1921 – stavba trafostanice; 1922 – vodovod na pitnou vodu; 1927 – rozšíření továrny na výrobu taksů; 1928 – přístavba k budově na tažení drátu. Koncem roku 1928 byla požárem zničena část továrny, ale provoz byl zachován dle možností rychlou stavbou provizorií. V roce 1929 byla také vystavěna nová čistírna, balírna, kalírna a modřírna. Stav továrny v roce 1930 čítal 1078 strojů různých druhů – hřebíkových, nástrojových, pomocných a pohonných motorů.
V Hlubočkách stojí také elektrárna, kterou bylo nahrazeno v roce 1926 šest zastaralých parních strojů o výkonu 4 800 hp. Elektrárna dodávala také elektřinu Mariánskému Údolí a přebytek energie Západomoravským elektrárnám v Přerově. Byly také postaveny tyto domy, aby se umožnilo bydlet co nejvíce dělníkům a úředníkům v blízkosti továrny: 1873 – dvojitý obytný dům pro 10 rodin; 1884 – dvojitý obytný dům pro 8 rodin; 1890 – dvojitý obytný dům pro 8 rodin; 1893 – ubytovna pro svobodné dělníky a nouzová nemocnice; 1899 – obytný dům pro 8 rodin a dům pro ředitele; 1908 – obytný dům pro 8 rodin; 1909 – požární zbrojnice s bytem pro sluhy; 1910 – obytný dům pro 8 rodin; 1911 – obytný dům pro 12 rodin; 1912 – obytný dům pro 12 rodin s konírnou a garáží se 3 byty; 1921–2 – obytné domy pro 12 rodin; 1922 – obytný dům pro 12 rodin, rodinný dům a úřednický dům; 1929 – rodinný dům pro 12 rodin (tzv. ocelový) pro závodní kanceláře.
Výčet stavebních aktivit pro zaměstnance je opravdu úctyhodný vzhledem k možnostem dnešní doby. Tolik tedy stručně z historie hlubočského závodu a příští pokračování nás již zavede do továrny v Mariánském Údolí.
Pavel Petržela
Marek Bohuš
