Praporčík a praporečník

Kdo zažil základní vojenskou službu, jistě si vzpomene na funkci tzv. výstrojního praporčíka. Byl to člověk, který vybavil nováčka ze svého skladu od kanad po kongo (od bot po kabát). Vrtalo mi hlavou, proč má tuto práci na triku právě praporčík. Podpraporčík by to nezvládl? A podporučík už by se s tím neabgéboval?

Slovo se mi vrátilo – tentokrát v německé podobě Fähndrich –, když jsem byl fotit farníky, kteří v roce 2023 betonovali novou podlahu kostela. Museli přestěhovat lavice a hlavně je otočit, čímž se odkryla spodní strana a na ní tužkou psaný nápis z roku 1911: Franz Matzke Fähnerich von Herz-Jesu-Verein (něm. Franz Matzke, praporčík spolku Srdce Ježíšova). O podobném řemeslnickém podpisu jsme psali při rekonstrukci školky v Machankově vile v Hřebíkové.

Kdo však byl oním praporčíkem, který vystrojil hlubočský chrám lavicemi? Slovo praporčík se vyvinulo z praporečníka (korouhevníka), jehož funkcí bylo nosit do bitev prapor. V době míru je však nosili také hasiči, sokolové a jiné spolky i řemeslnické cechy. Korouhve se nosívaly při procesích a poutích.

Jistý mistr stolař Konstantin Matzke, jehož dílna je zvěčněna i na kolorované pohlednici, provozoval živnost v Mariánském Údolí. Stolařovi předci, původem z Posluchova, se v matrikách uvádějí pod příjmením Motzke (díky paní Ingrid Hölzel, roz. Motzke za upozornění).

Dalo by se předpokládat, že se řemeslník Matzke angažoval při stavbě a zařizování kostela, přičemž v rámci výše zmíněného spolku zastával funkci praporečníka. Potvrdit by to mohlo bádání v archivním fondu Spolku pro stavbu kostela.

Mimochodem, prapor(e)č(n)íkovi odpovídalo starší české slovo fendrich. Odtud také příjmení Fendrich/Fendrych (109/213 nositelů v ČR; např. bývalý ministr vnitra).

Marek Bohuš